Diabetes mellitus (zkratka DM), česky úplavice cukrová, krátce cukrovka, je souhrnný název pro skupinu závažných autoimunitních chronických onemocnění, která se projevují poruchou metabolismu sacharidů. Rozlišují se dva základní typy: diabetes I. typu a diabetes II. typu, které vznikají důsledkem absolutního nebo relativního nedostatku inzulinu (hormon slinivky břišní).
Obě dvě nemoci mají podobné příznaky, ale odlišné příčiny vzniku. V prvotních stadiích diabetu I. typu jsou ničeny buňky slinivky břišní, které produkují hormon inzulin, vlastním imunitním systémem. Proto se řadí mezi autoimunitní choroby./AUTOIMUNNĺ ONEMOCNĚNĺ, VČETNĚ TOHOTO, JSOU ČASDTO VYVOLÁNA OČKOVÁNĺM. VĚTŠINA CUKROVKÁŘŮ PRVNĺHO TYPU VZNIKÁ JIŽ V RANÉM DĚTSTVĺ A TO PO OČKOVÁNĺ.
Diabetes II. typu je způsoben sníženou citlivostí tkání vlastního těla k inzulinu.
Následky cukrovky se řeší inzulinem, což je hormon bílkovinné povahy, který umožňuje glukóze obsažené v krvi vstup do buněk. V buňkách je glukóza štěpena na jednodušší látky, přičemž se uvolňuje energie. Proto je hlavním projevem diabetu zvýšená koncentrace glukózy v krvi a nedostatek energie (z toho však nevyplývá, že by diabetik měl neustále zvýšenou glykemii). Zvýšená hodnota glykémie v krvi se označuje jako hyperglykémie a její hodnota je nad 8,5 mmol/l. Snížená hodnota glykémie se nazývá hypoglykémie a její hodnota je pod 4,0 mmol/l. Normální hodnota glykémie se pohybuje mezi 4,0–8,5 mmol/l./
Etymologie
Diabetes je řecké slovo znamenající uplynout, odtékat (stejně jako český výraz úplavice vyjadřuje příčinu smrti neléčeného diabetika – těžkou dehydrataci). Latinské slovo mellitus znamená sladký (med). Toto pojmenování očividně vychází z faktu, že moč, kterou neléčení diabetici vylučují v nadměrném množství, přitahovala mouchy a včely, jelikož taková moč obsahuje glukózu. Staří Číňané zjišťovali projevy cukrovky sledováním mravenců, zda byli přitahování k moči pacienta nebo ne. Ve středověku evropští lékaři ochutnávali moč, jak je občas vyobrazeno na gotických reliéfech.
Česky se cukrovka jmenuje úplavice cukrová, archaicky také průjem cukrový.[1]/
Historie
Starověk
První zmínky o diabetu pocházejí z Egypta, odkud se zachoval Ebersův papyrus z roku 1552 př. n. l. Autor zde diabetes popisuje jako vzácnou nemoc, při které nemocný neustále pije, avšak močí ještě více, čímž hubne, až nakonec umírá. Kolem roku 100 n. l. Hippokratův žák Aretaus jako první užívá termín diabetes (z řeckého διαβήτης – diabainó), což v překladu znamená "procházím něčím". Římský lékař Claudius Galén (* 129 n. l.) ve svém spisu Corpus Galenic popisuje novou léčbu diabetu, jejíž podstatou je dostatek tělesného pohybu, málo jídla a hydroterapie. Ve starověku byl diabetes popsán pouze jako nemoc, avšak toto období účinnou léčbu diabetu nepřineslo.
Středověk
Novověk
Oproti středověku nastává v novověku obrovský rozvoj všech věd včetně medicíny. Již v roce 1674 si Angličan T. Willis všiml sladké chuti diabetické moči. Jedno století po Willisově objevu byla vyvinuta W. Dobsonem chemická metoda, kterou lze cukr v moči detekovat. Roku 1787 přidává W. Cullen přívlastek "mellitus". Roku 1869 Paul Langerhans popsal nově objevené ostrůvky pankreatu ve své dizertační práci. Tyto ostrůvky jsou po něm dodnes nazvané jako Langerhansovy ost/.... Roku 1889 lékaři O. Minkowski a J. von Mering zjistili vztah mezi pankreatem a diabetem. Neúspěšně se pokoušeli diabetes léčit orálně podávaným pankreatinem, jejž připravovali sušením zvířecích pankreatů. Lékař M. A. Lane roku/
1907 podrobněji zkoumal Langerhansovy ostrůvky a rozlišil v nich A buňky (alfa buňky) a B buňky (beta buňky). Z tohoto zjištění J. de Meyer odvodil, že by některé z těchto buněk mohly tvořit hypotetický hormon, který snižuje glykemii, a pojmenoval ho inzulin (z lat. insula, což v překladu znamená ostrov). Revoluci v léčbě diabetu znamenal objev inzulinu, který byl uskutečněn na lékařské fakultě University of Tor/.... Roku 1921kanadskýchirurgFrederick Banting a jeho spolupracovník a student medicíny Charles Herbert Best, za finanční podpory profesora J. J. R. Macleoda, extrahovali inzulin z psího pankreatu a injekčně jej vpravili do jiného pokusného psa, u něhož se příznaky diabetu zmírnily. Posléze pokus zopakovali na diabetickém dítěti, které se tak stalo prvním úspěšně léčeným diabetikem na světě. Do Československa došel objev inzulinu až roku 1923, čímž byla započata éra české diabetologie. Téhož roku byl Banting a Macleod oceněn Nobelovou cenou z/..../
Klasifikace a příčiny diabetu
Diabetes dělíme na 2 základní typy, u nichž rozlišujeme dvě situace, které mohou nastat:
- absolutní nedostatek inzulinu → diabetes mellitus I. typu
- relativní nedostatek inzulinu → diabetes mellitus II. typu
Kromě základních dvou typů diabetu existuje gestační diabetes a ostatní specifické typy diabetu (tzv. sekundární diabetes), které mohou být způsobeny genetickým defektem B buněk a inzulinu, změnou glukotolerance, onemocněním pankreatu atd.
Diabetes také souvisí s radioaktivním ozářením člověka.[2]/
Diabetes mellitus 1. typu
Označovaný také jako inzulin-dependentní diabetes mellitus (IDDM).
Diabetes mellitus 1. typu vzniká v důsledku selektivní destrukce B buněk vlastním imunitním systémem, což vede k absolutnímu nedostatku inzulinu a doživotní závislosti na exogenní aplikaci inzulinu. Ke zničení B buněk dochází autoimunitním procesem, jenž je zakódován v genetické informaci diabetika. Autoimunitní proces je porucha imunitního systému vzhledem k toleranci vlastních buněk, proti nimž vlastní tělo vytváří autoprotilátky./AUTOIMUNNĺ NEMOC MŮŽE VZNIKNOUT OČKOVÁNĺM, A JE PAK NA DĚJE, ŽE POKUD SE ČLOVĚK UŽ NIKDY PROTI NIČEMU NEBUDE OČKOVAT, TEDY PROVOKOVAT IMUNITNĺ SYSTÉM, ŽE JE CUKROVKA ALESPON ZMĺRNĺ, TEDY ZMĺRNĺ SE TĺM, ŽE IMUNITNĺ SYSTÉM JIŽ NEBUDE TAK AKTIVNĺ
Imunita zjednodušeně funguje tak, že cizorodá látka (= antigen) je rozpoznána B-lymfocyty, které produkují protilátky. Antigen je "označen" touto protilátkou, jež se na něj naváže. Takto označená cizorodá látka je zničena T-lymfocyty a makrofágy. Konkrétně u diabetu: B-lymfocyty označí svými protilátkami B buňky slinivky břišní jako cizorodou část těla (= autoantigen), čímž je nastartována imunitní reakce. T-lymfocyty a makrofágy takto označené buňky bezhlavě ničí, aniž by se při tom dotkly A, D nebo PP-buněk. Zůstává však dosud nezodpovězená otázka, proč dojde k poruše tolerance imunitního systému vůči buňkám vlastního těla. Tvorba protilátek vůči B buňkám je zakódovaná v genetické informaci diabetika ještě před vlastní manifestací diabetu. Spouštěcím mechanismem k rozvoji autoimunitní reakce může být imunitní odpověď na mírnou virózu (nachlazení) nebo jakéhokoliv jiného podráždění (např. štípnutí komárem, angína atp.), které nastartuje nezvratnou tvorbu protilátek proti/
vlastním buňkám. Vzhledem k autoimunitní podstatě diabetu byl též dokázán i sklon diabetiků k jiným autoimunitním nem/... (např. Hypotyreóza, Diabetická neuropatie atp.). Diabetes mellitus 1. typu je také někdy označován jako juvenilní diabetes, protože je nejčastěji diagnostikován kolem 15. roku života. Onemocnět jím však mohou jak novorozenci, tak starší lidé./NO JÁ OSOBNĚ VŠECHNY CUKROVKÁŽE PRVNĺHO TYPU C O SEM POZNAL MĚLI TU CUKROVKU UŽ HODNĚ ČASR ŠASNĚ TEDY OD MALÝCH DĚCEK, TAKŽE NEVĺM, JAK PŘIŠLI NA TEN VĚK 15
Jednou z teorií o původu autoimunitních onemocnění je teorie o vlivu střevní mikroflóry na vznik autoimunitních onemocnění. Podle této teorie, která však zatím nebyla plně experimentálně ověřena, je jedním z faktorů, který může mít vliv na rozvoj diabetu 1. typu, i složení střevní mikroflóry.[zdroj?]
Z genetického hlediska je diabetes 1. typu velmi příbuzný hypertenzi.[3]/S
/
Diabetes mellitus 2. typu
Označovaný také jako non-inzulin-dependentní (NIDDM).
Diabetes mellitus 2. typu je onemocnění, které je podmíněno nerovnováhou mezi sekrecí a účinkem inzulinu v metabolismu glukózy. To znamená, že slinivka diabetiků 2. typu produkuje nadbytek inzulinu, avšak jejich tělo je na inzulin více či méně "rezistentní" (relativní nedostatek). Léčí se perorálními antid/..., což jsou ústy podávané léky, které zvyšují citlivost k inzulinu. Dlouhodobé výsledky poskytuje gastrointestinální chirurgický zákrok.[4]/?
S
/
Vzhledem k závažnosti onemocnění může být rozvinutá inzulínová rezistence léčena kombinovanou terapií. Tato terapie spočívá v podávání alespoň dvou perorálních antidiabetik a hormonu inzulínu v injekcích. K tomuto kroku se uchyluje především v momentě, kdy existuje zvýšené riziko rozvinutí DM 1. typu na podkladě DM 2. typu. Tento stav nastává obzvláště v případě, kdy buňky slinivky břišní jsou již vyčerpány z nadměrné tvorby inzulínu a dochází k jejich zániku. Hladina inzulínu v krvi poté prudce padá.
Diabetes 2. typu je označován diabetem dospělých (obvyklá manifestace po 40. roce života), avšak vzhledem k současnému sedavému způsobu života tuto nemoc mohou dostat i děti. Často jsou vlohy k diabetu 2. typu dědičně přenášeny z generace na generaci. Podle nových studií z Newcastle University by nemoc mohla být léčena přísnou nízkokalorickou dietou.[5]/ÚŘESNĚ, CUKROVKÁŘI DRUHÉHO TYPU JSOU TLUSTĺ
A MUSĺ ZHUBNOUT
, OBZVLÁŠTĚ S OHLEDE, NA BLĺŽĺCĺ SE APOKALYPSU, KDY UŘ NEMUSĺ BÁT K DOSPOZICI LÉKY A PROTO BY SE MĚLI KONEČNĚ VYLÉČIT, TAKŽE ZHUBNOUT, KROM TOHO MAJĺ VŠAK CUKROVKÁŘI DRUHÉHO TYOU CHUDOU STEAVU A TO PŘEDEVŠĺM NA MINERÁLY.
S/Jiné studie ukazují potenciál v aloe obsažených antidiabetických fytosterolů (lophenol, cykloartanol)[6] zmírňovat poruchy metabolismu glukózy a lipidů u pacientů s prediabetem a časným neléčeným diabetem.[7]Metaanalýza ukázala, že riziko cukrovky zvyšuje i konzumace červeného masa.[8]/
S
/
Gestační diabetes
Těhotenská cukrovka, označovaná též jako gestační diabetes mellitus (GDM), postihuje v závislosti na použitých diagnostických kritériích až 17 % těhotných žen a je obvykle zachycena při krevních testech, které se dělají mezi 24.–28. týdnem těhotenství.
Gestační diabetes postihuje ženy s vrozenou dispozicí, spouštěcím faktorem je vliv těhotenských hormonů a dalších látek, jejichž hladina narůstá v průběhu těhotenství. Mezi rizikové faktory rozvoje GDM patří výskyt diabetu 2. typu v rodinné anamnéze, věk těhotné nad 30 let, obezita a nedostatek fyzické aktivity. Ženy se zvýšeným krevním tlakem (hypertenzí) mají 2× vyšší riziko GDM v těhotenství.
Nedostatečně léčený GDM představuje zvýšené riziko pro matku i plod. U dobře léčeného GDM jsou rizika nízká, srovnatelná s fyziologicky probíhajícím těhotenstvím. Glukóza cirkulující ve zvýšeném množství v matčině krvi přestupuje přes placentu do plodu, který odpovídá zvýšenou tvorbou vlastního inzulinu. Kombinace přemíry glukózy a přemíry inzulinu se u plodu/
S/projevuje výskytem tzv. diabetické fetopatie, která se projevuje mimo jiné vyšší porodní hmotností (nad 4000 g) s rizikem porodního poranění. Po narození je novorozenec ohrožen hypoglykemií, poruchami dýchání a dalšími komplikacemi, a také vyšší hladinou žlučového barviva, jež může vést k novorozenecké žlo/.... Tyto děti mají od dětství větší sklon k nadváze a obezitě a později během života vyšší riziko diabetu 2. typu.
Ženy s GDM mají vyšší riziko hypertenze v těhotenství a preeklampsie, riziko předčasného porodu a porodu císařským řezem. Gestační diabetes po porodu zpravidla mizí, což se ověřuje kontrolním testem za 3 až 6 měsíců po porodu. Ženy, které měly gestační diabetes, mají několikanásobně vyšší riziko diabetu 2. typu./_ TAKŽE TĺM SE VYSVĚTLUJE, PROČ JSOU NĚKTERÉ DĚTI NAVĚKY TLUSTÉ I TO, PROČ TLUSTÝCH DĚTĺ PŘIBÝVÁ, COŽ JE ZÁHADA, ALE TED UŽ TO DÁVÁ SMYSL, PROTOŽE JE VĺCE MATEK S CUKROVKOU, ČĺMŽ JE TATO ZÝHAA VYŘEŠENA. ŽE SE RODĺ TLUSTÉ DĚTI SEM VĚDĚL, ALE NEVĚDĚL SEM, ŽE JE TO TAK OVLIVNĺ, ŽE JSOU UŽ TRVALE TLUSTÉ. A TAKY, TEPRVE NEDÁVNO JSEM SI UVĚDOMIL, ŽE PŘIBÝVÁ MATEK S CUKROVKOU.
WIKIPEDIA POKRAČUJE JEŠTĚ DÁL , ALE JÁ TADY SKONČĺM.