Ukládání potravin.
Když jsem byl malý, měli jsme ve starém bytě špajz. Byly v něm kompoty zavařené přes léto, borůvková a malinová šťáva, kterou jsme sbíraly my děti, hrnec sádla, bedna se zeleninou v mechu a písku a brambory byly ve sklepě.
Na nákupy se chodilo jednou týdně, v týdnu jsme zaběhli leda pro chleba a mléko. Vzpomínkou na šťastné dětství mi tečou slzy
Když si začnete říkat, že Vietnamec by mohl zavřít nebo by mohla přijít povodeň, zjistíte, že by bylo fajn mít zase špajz a v něm jídlo na pár týdnů. Pomíjím dnešní architekty, kteří za špajz považují výsuvnou skříňku v kuchyňské lince. No nic.
Pak si řeknete, že měsíců a nakonec zcvoknete (v očích svého nejbližšího okolí) a řeknete si, že rok je dobrá doba, protože v opravdovém POSTAPU si budete muset něco vypěstovat, ale váš žaludek do té doby, věřte mi, nepočká.
Jo a při velikosti skladovacích prostor i zásob pomýšlejte na to, koho z rodiny byste v případě SHTF dokázali odehnat od svých dveří a koho pustíte dovnitř. Protože třeba moje děti ani s nákladákem, ani s naloženým autem zásob nepřijedou. Ale vezmou vnoučata.
A tak se začnete zajímat o to, co a jak skladovat.
Jsem masový typ. Takže jsem si sehnal z webu recept a v hrnci zavařil prvních par sklenic vepřového. To se vyvinulo v zavařování cca 400 sklenic různého obsahu ročně (plechovky se mi neosvědčily) a v autoklávu (pod tlakem).
Přidaly se marmelády. Obvykle se snažím proces optimizovat, takže moje typická várka je okolo 50 sklenic, u masa spíš 100.
A ovoce a zelenina nesmí chybět. No a zjistíte, že nezjistíte, jak dlouho vydrží zavařená čína, protože ji stejně sežerete do roka dvou.
A teď to důležité = vaše manželka zjistí, že ta vaše potrhlost má smysl. Přijde totiž situace, kdy má smečka či návštěva hlad a ona jim naservíruje do dvaceti minut teplou večeři (musí uvařit rýži či špagety. Obvykle návštěva nevěří, že jídlo bylo z konzervy.
Pak jsem začal přemýšlet, jak skladovat to podstatné – přílohy, které vám dají energii na to, abyste mohli přežít a pracovat. První myšlenkou bylo obilí, nicméně Vidlák mi vysvětlil, že ne z každé mouky upečete spolehlivě chleba. Také zjistíte, že mechanický mlýnek vyžaduje hooodně práce, elektrické řešení není úplně spolehlivé a navíc stojí v nižších desítkách tisíc.
Tedy další možnosti jsou rýže a těstoviny. Samozřejmě brambory, představují to nejlepší, ale také vyžadují sklep.
V Americe seženete za slušnou cenu konzervované potraviny s životností 20 a více let. Doprava a clo – nee. Sice za vyšší cenu, ale bez DPH a cla seženete totéž v Německu a největší výrobci tohoto druhu zboží jsou ve Švýcarsku.
Při těch cenách začnete přemýšlet, že si to uděláte sami. Zlaté české ručičky.. Nejslibněji vypadá lyofilizace, vysušení zmrazením. Lyofilizované ovoce je prostě skvělé. Pak si zjistíte ceny a ovoce najednou zhořkne natolik, že není jedlé. Před pěti lety to stále ještě bylo v nižších statisících.
Tak zpátky k něčemu použitelnějšímu. Většina trvanlivějších potravin se kazí oxidací – kyslík je totiž poměrné dost agresivní plyn. Jak doma vyrobit potraviny v ochranné atmosféře? Dusík se používá nejvíc, ale protože je hlavní složkou atmosféry, má skoro stejnou váhu, a tedy doma ochranou atmosférou snadno obal nenaplníte.
Vyhrává oxid uhličitý, ten hrozný sodovkový plyn, co může s Putinem za všechno! Má totiž jednu geniální vlastnost (tedy kromě toho, že je to dost inertní plyn), že je těžší než vzduch. Takže když ho nalejete do nádoby, zůstane v ní.
V dalších článcích se budu zabývat jednotlivými druhy potravin a skladovacími postupy.
Pokud máte menší tiskárnu na peníze nebo si chcete zlepšit jídelníček, tak třeba tady https://shop.conserva.de/de/. Balíček za cca 30.000 jsem si objednal, skoro stojí za ty peníze, ale co je vám to platné, když tiskárna netiskne.
